Tudorovci - dynastie vládnoucí v Anglii

Tudorovci byl anglickou královskou dynastií vládnou od roku 1485 až do roku 1603. Původně tento rod pocházel z Walesu a pod jménem Tewdur se objevil již ve 13. století. Za vlády Tudorovců se postupně vystřídalo šest panovníků, z nichž tři hlavní jsou Jindřich VII., Jindřich VIII. a Alžběta I. Za vlády těchto panovníků se podařilo sjednotit Anglii v silnou mocnost, která se v příštích stoletích měla stát nejmocnější zemí na planetě. Došlo také k vytvoření Anglikánské církve. Historie rodu se odvíjí od Owena Tudora, hraběte z Walesu, který pobýal na dvoře krále Jindřicha V. Owen Tudor si vzal vdovu po Jindřichovi V., s níž měl pět děti. Jedno z těchto dětí, Edmud Tudor, si vzalo Margaretu Beaufortovou a ta měla ve svých třinácti letech syna, manžel byl v tuto dobu však již mrtvý. Toto dítě se po Válce dvou růží stalo anglickým panovníkem známým jako Jindřich VII. Tudor.

Významným panovníkem byl jeho mladší syn, Jindřich VIII. Nespornou zásluhou Jindřicha VIII bylo celkové pozvednutí úrovně královského dvora. Král dobře věděl o nádheře, která obklopovala evropské panovníky, a snažil se je překonat okázalostí. Když zemřel, bylo v jeho inventáři na dvacet tisíc vzácných předmětů. Patřila mezi ně zlatá koruna o hmotnosti přesahující tři kilogramy a osázená 340 drahokamy, zlaté a stříbrné svícny o celkové hmotnosti 250 kilogramů, stovky tapiserií a tisíce metrů vzácných látek, určených pro královské oděvy. Po otci zdědil desítku paláců. Svému synovi jich přenechal téměř šedesát. Nákladný život financoval v posledních letech vlády ražbou mincí a výnosem majetku zabaveného kláštěrům. Přesto jeho vláda po sobě zanechala velké dluhy. Jindřich VIII. miloval okázalé slavnosti a rytířské turnaje. Do dějin vstoupilo jeho setkání s francouzským králem Františkem I. nedaleko Calais v roce 1520. Oba králové se chtěli ukázat v co největší nádheře a nechali si postavit stany zdobené zlatem. Jindřichův stan byl pokrytý zlatým suknem, byl však mnohem větší než stan Františka I. Měl rozlohu okolo deseti tisíc metrů čtverečních, vzhledem se podobal skutečnému hradu a zastínil i skovstný Františkův stan. Událost provázely turnaje a hostiny, její politický dopad byl však mizivý.

Vláda Jindřicha VIII. se v mnohém značně lišila od vlády jeho předchůdců. Nerozhodoval o každé drobnosti, naopak se neváhal radit s ministry a teprve pak se rozhodoval. Zpočátku svěřoval své záležitosti jednotlivců. Pokud se mu znelíbili, neváhal je poslat na popraviště. Tak skončilo více než sedm tisíc lidí. Byl mezi nimi i kancléř Thomas More, který nesouhlasil se zrušením králova prvního sňatku a poté odmítl složit přísahu věrnosti králi, a také všichni, kdo se stavěli proti cíkrevní politice Jindřicha VIII. včetně kněží. Na sklonku života dával král přednost názoru skupiny ministrů. Na rozdíl od svých předchůdců se Jindřich VIII. mnohem více opíral o parlament, zároveň ho však používal jako další nástroj své moci. Velkou pozornost věnoval král Jindřich vlastní osobě a vnějším projevům vlády. Od malíře Hanse Holbeina si nechal vytvořit několik vlastních portrétů, na nichž vystupoval jako ochránce církve v Anglii a reformátor. Při korunovaci v roce 1509 byl označován jako "král z boží milosti", v roce 1547 zněl plný titul "král z boží milosti, obránce víry a nejvyšší pozemský představitel církve v Anglii a Irsku". Nově vytvořená církev později přejala určité prvky protestantizmu, její organizace však zůstala věrná tradici katolické církve. Královský majestát se stal důvodem pro vypracování rituálů a přísné dvorské etikety. Přístup ke králi podléhal přesným pravidlům podobným těm, která už století a půl ovládala život na franzouském dvoře Ludvíka XIV. Ať už je doba vlády Jindřicha VIII. hodnoce jakkoli, nelze mu upřít, že patřil k nejmocnějším králům a že dal podnět ke vzniku církve, která hraje dodnes ve Velké Británii důležitou roli. K anglikánské církvi se dnes hlásí téměř polovina Britů.

Následujícím Tudorovcem byl mladičký a churavý Eduard VI. Po jeho smrti panovaly jeho nevlastní sestry - Merie, zvaná též Krvavá, dcera Kateřiny Aragonské, vnutila zemi opět katolictví.

Posledním Tudorovcem pak byla Alžběta. Její vláda se zpravidla od tudorovského období odděluje a nazývá se podle panovnice jako alžbětinská doba. Za její vlády došlo k uklidnění poměrů a rozvoji renesanční společnosti - došlo k opětovnému nastolení anglikánského náboženství, rozvoji umění (např. divadla - William Shakespeare), rozvoji mořeplavby a kolonizace Ameriky - díky admirálu siru Francisi Drakeovi oslabila vliv Španělska v Novém Světě. Ovšem vůči svým rivalům dovedla být nemilosrdná jako jiní Tudorovci. Nesmlouvavá byla vůči své skotské sokyni Marii Stuartovně - předně to byla katolička a dlouho žila ve Francii na dvoře vévodů de Guise, následně se stala skotskou královnou, měla dědice a s Tudorovci byla v příbuzenském poměru. Zato Alžběta se nikdy neprovdala. Dle anglické tradice byla Marie Stuartovna obviněná ze spojenectví s Francié a cizoložství, její poprava se uskutečnila roku 1587. Po smrti Alžběty nastoupil na anglický trůn syn Marie Stuartovny Jakub I. Stuart.

Panovníci dynastie Tudorovců

Jindřich VII. Tudor (1485-1509)

Jindřich VIII. Tudor (1509-1547) - syn Jindřicha VII.

Eduard VI. (1547-1553) - syn Jindřicha VIII.

Jana Greyová (1553) - pravnučka Jindřicha VII.

Marie I. Tudorovna (1553-1558) - starší dcera Jindřicha VIII.

Alžběta I. (1558-1603) - mladší dcera Jindřicha VIII.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz