Tudorovci - dynastie vládnoucí v Anglii

KATEŘINA HOWARDOVÁ

Datum narození: okolo roku 1522

Otec: Edmund Howard

Matka: Joyce Culpepperová

Datum sňatku: 28. července 1540

Datum úmrtí: 13. února 1542

Kateřina Howardová se narodila snad roku 1522 (nejsou o tom přesné záznamy). Byla nejstarší z dcer Edmunda Howarda a Joyce Culpepperové. Její matka však roku 1528 zemřela a nepřipadalo v úvahu, aby se o své malé děti staral sám Edmund Howard. Alespoň ne do doby, než se znovu ožení. Malá Kateřina byla svěřena do péče svých příbuzných Culpepperových. Tam se seznámila se svým bratrancem Thomasem, který pro ni pozdeji bude mít velmi významnou roli. Kateřině se u Culpepperových líbilo a mrzelo ji, že když se její otec znovu oženil, musela od nich odejít. Tentokrát měla žít u své nevlastní babičky, vévodkyně vdovy z Norfolku.

Stará vévodkyně vdova se o vnučku, která jí byla svěřena, nikdy moc nestarala. Kateřina žila s jejími dámami. O nějaké výchově se tu však nedalo mluvit. Jediné, co pro Kateřinu její nevlastní babička udělala, bylo to, že jí sehnala učitele hry na spinet Henryho Manoxe. Kateřina prý měla velké hudební nadání a pěkně zpívala. Kromě spinetu uměla hrát i na loutnu. Zato se nikdy nenaučila moc dobře číst a psala vždycky pouze s chybami. Mezi dámami vévodkyně vdovy byla i Joan Bulmerová, Kateřina Tylneyová, Alice Restwoldová, Margaret Mortonová a především Marie Hallová. Všechny budou později hrát v Kateřinině životě podstatnou úlohu... Protože vévodkyně vdova své dámy ani vnučku pořádně nehlídala, začaly se dívky bavit s pány, kteří byli též u vévodkyně vdovy v domácnosti. Kateřina nezůstala pozadu. Zamilovala se do svého mladého učitele Henryho Manoxe. On její lásku údajně opětoval. Potají se spolu scházeli, a dokonce se spolu prý líbali při hodinách hudby. Vévodkyně vdova sice byla ve stejné místnosti a poslouchala, ale vždycky pravidelně usínala... Jenomže Kateřině se časem Manox přestal líbit. Seznámila se s někým mnohem zajímavějším. Ten někdo se jmenoval Francis Dereham a potkali se na korunovaci Kateřininy sestřenky Anny Boleynové v Londýně. Dereham sice patřil do družiny vévody z Norfolku, ale rozhodl se kvůli Kateřině žít raději u staré vévodkyně vdovy. Kateřina byla do Francisa zamilovaná a on do ní také. Manoxe pustila k vodě... S Derehamem se scházela ještě více než předtím s Manoxem. Věděli o tom všichni. Tedy všichni kromě vévodkyně vdovy. Dokonce se nazývali manželem a manželkou, údajně se zasnoubili a mluvili o tom, že se vezmou. Jenomže vévodkyně vdova se o jejich vztahu dozvěděla... Nechala si zavolat Kateřinu, zbila ji a propustila Derehama. Celou věc se však pokusila utajit. Kateřina se s lítostí rozloučila se svým milým. Francis Dereham odjel do Irska, kde se stal pirátem. Potřeboval získat hodně peněz, aby se o něm mohlo alespoň uvažovat jako o manželovi pro Kateřinu. Sice jí psal, ale protože Kateřina neuměla moc číst, musela vždycky požádat o pomoc nějakou přítelkyni. Většinou to byla Joan Bulmerová, ale ta se provdala a Kateřina přestávala Derehamovi na jeho milostné dopisy odpovídat... Měla v hlavě jiné starosti. Král Jindřich se po popravě Kateřininy sestřenky Anny ožel s Janou Seymourovou, ale ta zemřela při porodu králova jediného legitimního syna Eduarda. Po třech letech smutku se rozhodl znovu oženit. Tentokrát se jednalo o politický sňatek. Jeho vyvolenou byla princezna Anna Klévská. A Kateřinin strýc vévoda z Norfolku, zařídil, aby Kateřina dostala místo mezi královninými dvorními dámami.

Jindřich se s Annou Klévskou oženil 6. ledna 1540. Jeho nevěsta se mu ani trochu nelíbila. Říkal jí "Flanderská kobyla". Anna ještě ke všemu mluvila pouze německy, tedy řečí, kterou její královský manžel neovládal, a proto na něj nemohla nijak zapůsobit svými myšlenkami a výřečností. Jindřich VIII. sice kritizoval její vzhled, ale nějak zapomínal na to, že už ani on nepatří mezi nejmladší a nejkrásnější muže Evropy. V té době mu bylo 49let, byl velice tlustý, po záchvatu mrtvice nemohl hýbat levou rukou a měl velice nemocnou nohu (měl na ní vředy, které mu hnisaly, zapáchaly a hlavně k zbláznění bolely - ke konci života kvůli nim nemohl vůbec chodit a musel jezdit v křesle s kolečky). Ale i přesto, že se mu Anna Klévská nelíbila, musel si ji vzít, protože potřeboval spojenectví s jejím bratrem proti králi Františku I. Francouzském a císaři Karlovi V. Kateřina Howardová byla dvorní dámou nové anglické královny. Jenomže víc než ji, upoutala zcela nečekaně jejího královského manžela. Když Kateřina odjížděla ke dvoru, její příbuzní uvažovali o tom, že by se mohla provdat za svého bratrance Thomase Culpeppera. Kateřině samotné to nevadilo, protože Thomas byl mladý, hezký a zábavný. Když se však o Kateřinu začal zajímat král, Thomas měl samozřejmě smůlu. To byl voda na mlýn pro ctižádostivého vévodu z Norfolku... Jeho neteř by se mohla stát královnou Anglie. Pravda, jedna jeho neteř, Anna Boleynová, už měla tu čest, ale všichni se snažili na ni zapomenout. Kateřinu přece stejný osud nemůže potkat... Jenomže tu byla jedna překážka. Královo manželství. Bylo potřeba ho nějak zrušit. V úvahu přicházel jedině rozvod. Ale, co když bude Anna Klévská tvrdohlavá a neústupná jako králova první manželka Kateřina Aragonská:? Anna z Klév byla mnohem chytřejí. Její manžel se jí ani trochu nelíbil a rozvodu se proto vůbec nebránila. Jen se nechtěla vrátit zpět do Klév ke svému bratrovi. Nakonec to dopadlo ke spokojenosti obou manželů. Manželství bylo prohlášeno za neplatné, protože nebyla naplněno. Anna Klévská směla zůstat v Anglii, dostala hrad Richmond (a k němu ještě dva menší zámky), příjem čtyř tisíc liber ročně, měla být nazývána "královou nejmilejší sestrou", u dvora před ní měla mít přednost pouze nová královna a královy dvě dcery (Marie a Alžběta) a její oficiální titul měl znít "Madam z Cleves". Podle libosti se mohla znovu vdát, což však nikdy neučinila. Jindřich VIII. se mohl znovu oženit. Za novou manželku si vybral právě Kateřinu Howardovou. Vůbec mu nevadilo, že je mu padesát a jí sotva osmnáct. 8. srpna 1540 se konala svatba.

Jindřich VIII. byl do své mladé královničky velmi zamilovaný. Všem přátelům se zdálo, že jakoby omládl. Nazýval ji svojí "růžičkou bez trní"- Kateřina se naučila ošetřovat jeho nemocnou nohu a často mu hrála na loutnu, protože věděla, že ho to potěší. Jen jedinou chybu u ní našel. Zatím s ním nečekala dítě (i když je sporné, zda Jindřich ještě nějaké dítě v té době mohl mít). Kateřina poznala i jednu nepříjemnější stránku svého vzestupui. Přicházely k ní její někdejší přítelkyně z dob, kdy žila v domácnosti vévodkyně vdovy z Norfolku, a začaly ji vydírat. Musela jim dát výhodná místa u dvora, protože jinak by prozradily bývalý vztah s Manoxem a Derehamem. Tak u dvora našla místo Joan Bulmerová, Kateřina Tylneyová, Alice Restwoldová a Margaret Mortonová. Přišel ji vydírat i Frencis Dereham, který se vrátil z Irska. Kateřina ho musela jmenovat na místo svého tajemníka. Ještě jednu nebezpečnou přítelkyni měla Kateřina ve své blízkosti. Byla jí lady Jane Rochfordová. Lady Rochfordová byla totiž manželkou bratra Anny Boleynové, George. George však byl popraven, protože jeho manželka proti němu svědčila z jeho údajnéjo krvesmilného poměru s vlastní sestrou. Teď se ke dvoru vrátila. A ještě žil u dvora člověk, kterž měl zapříčinit Kateřininu skázu. Její bratranec Thomas Culpepper, který byl do ní zamilovaný. Kateřina nemohla odolat. Mladý Culpepper se jí pochopitelně líbil mnohem víc než její stárnoucí manžel. Začala si s Thomasem domlouvat tajné schůzky. Dokonce mu psala milostná psaníčka svým trochu neohrabaným stylem a Culpepper byl natolik pošetilý, že se ji schovával. Lady Rochfordová milencům pomáhala. Měli schůzky v jejích pokojích a vyřizovala jim vzájemné vzkazy. Ke dvoru přišel ještě někdo. A tentokrát ne za Kateřinou, ale za arcibiskupem Thomasem Cranmerem. Ten někdo se jmenoval Marie Hallová. Marie Hallová vyprávěla arcibiskupovi vše o Kateřinině mládí a zejména o jejích milostných pletkách s Manoxem a Derehamem. Arcibiskup všechno sepsal a předložil králi, protože se neodvažoval říct mu to sám. Král se rozzuřil. Jak se někdo opovažuje jeho milovanou Kateřinu takto pomlouvat? Přikázal arcibiskupovi vše náležitě vyšetřit a prokázat Kateřininu nevinu. Královna zatím měla být v domácím vězení ve svých pokojích. Arcibiskup vyšetřoval opravdu důkladně. A samozřejmě mu bylo hned podezřelé, že je Dereham v Kateřininých službách. Co když je jejím milencem i teď a krále podvádí? To by byla velezrada... Thomas Cranmer se mýlil. Francis Dereham už dávno nebyl jejím milencem, přesto však byl zatčen a uvězněn v Toweru. Jenomže i na Culpeppera se přišlo. Byla nalezena usvědčující psaníčka, která dostal od Kateřiny. I on byl uvězněn. Sama Kateřina měla být odvezena pryč ode dvora. Podařilo se jí však vyklouznout svým strážcům a běžela ke kapli, protože věděla, že se tam král modlí. Nepodařilo se jí však k němu doběhnout. Zastavili ji. Přesto však Jindřich zaslechl její křik... Nastaly výslechy. Byl vyslechnut Henry Manox, Francies Dereham, Thomas Culpepper, lady Rochfordová, která mezitím zešílela, ale občas mívala světlé chvilky a Kateřininy dvorní dámy a přítelknyě z dob, než se provdala za krále. Henry Manox vyvázl dobře, protože se seznámil s Kateřinou v době, kdy jí bylo teprve třináct let a popřel jakýkoliv jiný vztah s ní než přátelství. Soudci mu uvěřili, propustili ho a bylo mu doporučeno, aby se v Anglii už nikdy neukazoval. Manox to pochopil dokonale. Odešel a od té doby o něm nejsou žádné zprávy. Francis Dereham a Thomas Culpepper už takové štěstí neměli. Oba se k ničemu nepřiznali, a proto byli na mučidlech krutě mučeni. Ani tehdy se nepřiznali k žádnému milostnému poměru s královnou. Přesto však byli odsouzeni na základě výpovědi ostatních svědků. Rozsudek zněl jasně. Smrt. Oba měli být nejprve odvezeni do Tyburnu a tam měli být oběšeni, ale ne úplně. Ještě budou žít, když je kat odřízne a vykuchá, jejich vnitřnosti spálí před jejich očima a potom jim usekne hlavu. Thomas Culpepper měl štěstí. Jeho mocní příbuzní se za něj přimluvili a jeho rozsudek byl zmírněn. Měl být pouze sťat. Francis Dereham takové štěstí neměl... 10. prosince 1540 se konala jejich poprava. Oba muže odvezli do Tyburnu. Nejdříve měl být popraven Thomas Culpepper. Ale ukázalo se, že není špalek. Thomas Culpepper musel pokleknout na zem, naposledy se pomodlil, a potom mu kat jedinou ranou uťal hlavu. Pak přišel na řadu Francis Dereham. Nejdříve byl pověšen na šibenici, až mu zmodrala tvář. Kat ho odříznul. Jeho pomocníci nešťastného Derehama roztáhli na zemi, kat mu rozpáral břicho a vytáhl dlouhý smotenec střev, který okamžitě spálil. Potom Francisi Derahamovi usekl hlavu. Hlavy obou provinilců vystavili pro výstrahu na Londýnském mostě, kde jim brzy vyklovaly oči vrány.

Ani Kateřině už nezbývalo mnoho času. Jí se však na rozdíl od jejích milenců nedostalo ani řádného soudu. K ničemu se nepřiznala. Začátkem února 1542 byla převezena do Toweru. Bohužel přijela zrovna v neděli a to se žádná poprava konat nemůže. Kateřině byl dopřán ještě jeden den života. Měla jedno zvláštní poslední přání. Nechala si přinést popravčí špalek, aby si mohla nacvičit, jak na něj bude pokládat příští den hlavu. Chtěla prý zemřít stejně důstojně a elegantně jako její sestřenka Anna Boleynová... Druhý den měla na popravišti ještě poslední řeč. Snažila se vysvětlit lidem, proč zhřešila a svoji lásu ke Culpepperovi. Končila slovy: "Umírám jako královna, ale raději bych zemřela jako Culpepperova žena. Bože, smiluj se nad mou duší. Dobří lidé, prosím vás, modlete se za mě." Pak byla Kateřina Howardová bez řádného soudního procesu a v rozporu se všemi anglickými zákony ani ne ve svých dvaceti letech popravena. Pro tento čin existuje jediný název. Vražda... Po Kateřině byla popravena šílená lady Rochfordová. Kateřina Howardový byla uložena k poslednímu odpočinku v kapli sv. Petra nedaleko své sestřenky Anny Boleynové.

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz