Tudorovci - dynastie vládnoucí v Anglii

JINDŘICH VIII.

Datum narození: 28. června 1491

Otec: Jindřich VII.

Matka: Alžběta z Yorku

Datum korunovace: 24. dubna 1509

Datum úmrtí: 28. ledna 1547

Jindřich VIII. byl třetím potomkem a druhým nejstarším synem Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku. Roku 1494 byl jmenován vévodou z Yorku. Jako mladší syn byl vychováván pro církevní kariéru, bylo mu poskytnuto prvotřídní vzdělání, ovládal tak latinu, francouzštinu i španělštinu.

Roku 1502 v 15 letech zemřel náhle jeho Jindřichův starší bratr Artur, který se měl stát následníkem svého otce a tak jeho pozici zaujal mladý Jindřich, který byl jmenován princem z Walesu. Jindřich VII. chtěl udržet dobré vztahy se Španělskem a tak navrhl, ay se Jindřich oženil s vdovou po Arturovi, Kateřinou Aragonskou, nejmladší dcerou Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské. Bylo obvyklé, že takovýto sňat musí povolit papež. Na nátlak Isabely byla papežem Juliem II. vydána bula schvalující tento svazek a 14 měsíců po smrti svého bratra byli Jindřich a Kateřina zasnoubeni.

Od roku 1509 ztratil Jindřich VII. zájem o spojenectví mezi Španělskem a mladý Jindřich prohlásil, že zasnoubení bylo vyhlášeno bez jeho souhlasu. Diplomatická jednání o příslibu sňatku pokračovaly až do smrti Jindřicha VII. roku 1509. Mladý Jindřich se s Kateřinou oženil. 11. června 1509 byli oddáni a 24. června téhož roku byli ve Westminsterském opatství korunováni. Dva dny na to nechal Jindřich dva nepopulární mnistry svého otce, sira richarda Empsona a Edmunda Dudleyho, uvěznit. Byli bezdůvodně obviněni  ze zrady a popraveni. Tento postup pak Jindřich používal často vůči těm, kteří mu stáli v cestě.

Jindřich byl renesanční osobnost a jeho dvůr byl centrem vědeckých a uměleckých inovací a přepychu. Byl dokonalým hudebníkem, skladatelem a básníkem. Také byl znám jako dychtivý hráč karet a hry v kostky. Byl znamenitným sportovcem a vynikal ve veslování, lovu a tenisu. Poskytoval i štědré dary církvi. Na rozdíl od obecně tradovaného názoru Jindřich zřejmě neměl mimomanželských pletek (s výjimkou žen, které si povzději vzal). S jistotou se dá uvést pouze vztah s Bessie Blountovou a Marií Boleynovou.

Roku 1511 papež Julius II. vyhlásil svaté spojenectví proti Francii. Tato aliance se skládala ze Španělska, Svaté říše římské a Anglie. Jindřich se rozhodl využít této příležitosti k tomu, aby rozšířil anglická teritoria na kontinentu. Se Španělskem uzavřel dohodu z Westminsteru proti Francii. Roku 1513 se Jindřich vylodil ve Francii a v bitvě u Guinegate francouzské vojsko porazil. Jeho švagr Jakub VI. Skotský mezitím napadl na podnět Ludvíka XII. Anglii, ale tento útok neodvrátil Jindřichovu pozornost od boje ve Francii. Skotové byli v bitvě u Floddenu poraženi, skotský král byl zabit a tím skončila jeho účast v této válce.

Jindřich začal být netrpělivý, že se jim s Kateřinou nedaří mít potomka mužského roku. Všechny jejich děti, s výjimkou dcery Marie, se narodily mrtvé nebo zemřely v kojeneckém věku. Jindřich se obával, že pokud nebude mít mužského potomka, mohou po jeho smrti vypuknout spory o následnictví. Roku 1525 se zahleděl do mladé dvorní dámy Anny Boleynové. Ta podléhala jeho svádění a odmítla být jeho milenkou, jako byla její sestra Marie.

Anna nakonec využila jeho poblouznění a naléhala na něho, aby se s ní oženil. To Jindřicha přivedlo k myšlence zrušení sňatku s Kateřinou. Je ale možné, že myšlenka na zneplatnění manželství s Kateřinou napadla Jindřicha již dříve a hlavním motivem byla zřejmě touha mít mužského potomka. Jindřich se obrázil přímo na Svatou stolici aniž uvědomil kardinála Wolseyho. Poslal svého tajemníka Williama Knighta s žádostí o zrušení manželství přímo za papežem Klementem VII. Základem jeho argumentace bylo, že bula vydaná Juliem II. byla vydaná na základně mylných předpokladů, protože manželství Artura a Kateřiny bylo naplněno. Jindřich také žádal o povolení sňatku s další ženou bez ohledu na příbuzenský poměr.

Papež byl ale v té době zajatcem císaře Karla V. a tak Knight měl problém se k němu dostat a obdržel pouze příslib podmíněného souhlasu s dalším sňatkem. Jindřich tak byl nucen svěřit tuto věc Wolseymu, který se snažil uplatnit veškeré své schopnosti, aby dosáhl řešení ve prospěch krále, ale dosud netušil, že se král chce oženit s Annou Boleynovou, ne s jinou princeznou. Karel V. se snažil zabránit zrušení sňatku své tety, ale není jisté, jak velký vliv měl jeho nátlak na papeže. Jindřich poznal, že zrušení sňatku s císařovou tetou je málo pravděpodobné a papež nesvolil k novému sňatku, dokud nebyla prozkoumána platnost předešlého.

Wolsey byl obvniněn z nespolehlivosti a Anna Boleynová dosáhla toho, aby byl odvolán roku 1529 z veřejných funkcí. Kardilnál ji sice požádal o pomoc s návratem k moci, ale to ona odmítla. Wolsey poté zahájil tajné spiknutí s úmyslem vyhnat Annu dp exilu a začal o tom vyjednávat s královnou Kateřinou a papežem. Poté, co toto spiknutí bylo odhaleno, nařídil Jindřich, aby byl uvězněn a kdyby nepodlehl nemoci, byl by zřejmě obviněn ze zrady a popraven. Na jeho pozici nastoupil thomas More, který zpočátku krále podporoval a připojil se k názoru teologů z Oxfordu a Cambridge, že sňatek Jindřicha a Kateřiny je neplatný. Poté, co Jindřich začal zpochybňovat autoritu papeže, Moreho pochybnosti začaly narůstat.

O rok později byla Kateřina vypovězena ode dvora a její komnaty přiděleny Anně. Poté, co se zbavila Wolseyho, získala Anna obrovský vliv na politiku. Když zemřel William Warham, arcibiskup canterburský, prosadila, aby jeho místo zaujal kaplan rodiny Boleynů Thomas Cranmer. Ke snižování vlivu Říma v Anglii docházelo postupně. Roku 1532 přednesl Thomas Cromwell, Annin spojenec, v parlamentu několik návrhů, které vyhlašovaly královskou svrchovanost nad církví. Po této akci Thomas More abdikoval na svou funkci kancléře a Cromwell se tak stal nejvlivnějším mužem.

Jindřich si v zimě 1532 na setkání s francouzským králem Františkem v Calais zajistil jeho podporu s uzavřením nového sňatku. Okamžitě po návratu do Doveru a Jindřich a Anna tajně vzali. Krátce nato Anna otěhotněla a jak bylo tehdy zvykem, uskutečnil se 25. ledna v Londýně oficiální sňatek. 23. května 1533 Cranmer prohlásil na jednání speciální rady svolané v Duntableském převorství manželství Jindicha a Kateřiny za neplatné. O pět dní později prohlásil Cranmer sňatek Jindřicha a Anny Boleynové za platný a legitimní.

Kateřina byla formálně zbavena titulu a následně byla Anna korunována. 7. září 1533 se jí narodila dcera a byla pojmenována po Alžbětě z Yorku jako Alžběta. Parlament odmítl stanovisko papeže a zákonem o následnictví prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za platný. Kateřinina dcera Marie byla prohlášena za nelegitimní a potomci Anny získali nárok na nástupnictví na trůn. Nejdůležitějším odstavcem byl text odmítající jakoukoli cizí autoritu, prince nebo hodnostáře. Od všech dospělých obyvatel království bylo požadováno, aby tento zákon pod přísahou přijali a to, kteří to odmítli, byli uvězněni na doživotí. Pokud by někdo prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za neplatný, byl byl automaticky obviněn ze zrady a popraven.

Mezitím Dolní sněmovna zakázala jakékoli žádosti vůči papeži a vyhlásila tresty za realizaci opatření papežských bul v Anglii. Zároveň byla církev varována, aby neučinila žádná omezení poskytovaných služen králova souhlasu. Až tehdy papež exkomunikoval krále a Cranmera z církve, prohlásil arcibiskupský dekret týkající se sňatku za zmatečný a manželství Jindřicha a Anny za neplatné. Papežský legát byl vyhoštěn z Anglie a diplomatické styky s Římem přerušeny. Následovalo vydání několika dalších zákonů - Ecclesiastical Appointments Act požadoval, aby kněží volili biskupa navrženého králem, Act of Supremacy deklaroval krále jako nejvyšší autoritu církve v Anglii a Treasons Act určoval, že odmítnutí uznání krále jako nejvyšší církevní autoritu, bude považováno za zradu a jako takové i trestáno.

Anglikánská církev se tak dostala pod kontrolu panovníka. Protestanté ale byli, hlavně kvůli protestům proti Jindřichovu rozvodu, pronásledováni. Mnoho z nich uteklo ze temě a to včetně Williama Tyndala, který byl na Jindřichův popud v zahraničí upálen. Odpor proti Jindřichově církevní politice byl rychle a brutálně potlačen. Mnoho jeho kritiků, včetně kardinála Fishera a kancléře Moreho (někdejšího Jindřichova kancléře), kteří odmítli přísahat věrnost králi jako nejvyššímu představiteli, bylo popraveno.

Manželství Jindřicha a Anny nebylo šťastné. Anna nebyla ochotna přijmout podřízenou roli a Jindřicha rožčilovala její popudlivá a prudká povaha. Po falešném těhotenství nebo potratu roku 1534 začal Jindřich považovat její neschopnost dát mu mužského potomka za zradu a jednal s Cranmerem a Cromwellem o možnosti opustit Annu, aniž by se musel vrátit ke Kateřině.

8. ledna 1536 se král dověděl, že jeho první manželka Kateřina zemřela. Anna byla znovu těhotná a obávala se nýsledků toho, že by se jí znovu nenarodil syn. Její život by se ocitl v ohrožení, protože pokud by se jí Jindřich zbavil, mohl by se znovu oženit a nikdo by jeho sňatek nemohl zpochybnit. O něco později byl při turnaji Jindřich zraněn a zdálo se, že je zraněním jeho život ohrožen. Když tuto zprávu oznámili Anně, utrpěla šok a potratila. Zdá se, že tato příhoda byla počátkem konce manželství.

Poté, co se Anna zotavila, prohlásil Jindřich, že tento sňatek byl dílem čarodějnic. Do jeho přízně se dostala královnina dvorní dáma Jana Seymourová. Bratrovi Anny Georgovi Boleynovi, bylo odmítnuto udělení podvazkového řádu, který byl místo něho udělen bratru Jany Seymourové. Pět mužů, včetně Annina bratra, bylo uvězněno a obviněno z krvesmilství, zrady a sexuálních styků s královnou. 2. května 1536 byla Anna uvězněna v Toweru. Byla obviněna z cizoložství, krvesmilstva a odsouzena k trestu smrti. Boleyn a ostatní muži byli popraveni 17. května a Anna 19. května 1536.

Den po popravě Anny Boleynové se Jindřich zasnoubil s Janou Seymourovou, kterou si o deset dní později vzal. Jindřich vydal souhlas s anexí Walesu a tím došlo k sjednocení obou zemí v jednu. Tento zákon byl následovánvydáním zákona o nástupnictví z roku 1536, který deklaroval jako Jindřichovy následníky jeho potomky s Janou Seymourovou, děti Kateřiny a Anny prohlásil za nelegitimní a vyloučil je z možnosti nástupu na anglický trůn. Králi byla dána možnost změnit pořadí v nástupnictví na trůn v jeho závěti. Roku 1537 se Janě narodil syn Eduard, pozdější král Eduard VI. Porod byl velmi náročný a královna krátce po něm, 24. října, zemřela.

Roku 1540 se Jindřich rozhodl znovu oženit, aby zabezpečil své nástupnictví. Thomas Cromwell, v té době již hrabě z Essexu, navrhl Annu Klévskou, dceru vévody z Kleves, který byl považován za důležitého spojence pro případ útoku katolické aliance na Anglii. Hans Holbein mladší byl vyslán, aby namaloval její portrét. Poté, co Jindřich tento portrét shlédl a s podporou přímluvy jeho dvořanů Jindřich se sňatkem souhlasil. Když však Anna dorazila k anglickému dvoru, Jindřich ji shledal naprosto nepřitažlivou.

Jindřich se snažil manželství zrušit a oženit se s jinou ženou. Vévoda z Kleves se dostal do sporu s císařem Svaté říše římské a Jindřich se do tohoto sporu nechtěl zapojit. Královna Anna byla dostatečně inteligentní na to, aby odporovala Jindřichově snaze o zrušení sňatku a sama prohlásila manželství za nenaplněné. Jejich manželství tak bylo zrušeno a Anna obdržela titul královy sestry a dostala darem hrad Hever, předchozí sídlo rodiny Boleynů. Cromwell v souvislosti s dojednáním neúspěšného sňatku upadl v nemilost a byl popraven.

28. července 2540 se Jindřich oženil s mladou Kateřinou Howardovou, sestřenicí Anny Boleynové. Jindřich byl mladou chotí nadšen, ale ona sama měla poměr s dvořanem Thomasem Culpepperem a se svým předchozím neoficiálním snoubencem Francisem Derehamem. Thomas Cranmer tuto informaci předal Jindřichovi, který tomu zpočátku nechtěl uvěřit. Jindřich ale povolil Cranmerovi vyšetřování tohoto obvinění. I když Kateřina mohla přiznat předchozí příslib sňatku se svým snoubencem a tím byl sňatek s Jindřichem byl neplatný, prohlásila, že ji Culpepper přinutil k cizoložství. Ačkoliv její manželství s Jindřichem bylo neplatné, byla Kateřina 13. února 1542 popravena.

V témže roce byly všechny zbylé kláštery zrušeny a jejich majetek propadl králi. Opaté a převorové ztratili svá křesla ve Sněmovně lordů a jejími členy zůstali pouze arcibiskupové a biskupové.

Roku 1543 se Jindřich oženil se svou poslední manželkou, bohatou vdovou Kateřinou Parrovou. Ta byla svým přesvědčením, na rozdíl od Jindřicha, který byl konzervativec, protestantka. Tento rozpor pro ni mohl být nebezpečný, ale byla moudrá a přijala podřízené postavení. Pomohla Jindřichovi usmířit se s jeho prvními dvěma dcerami Marií a Alžbětou. Roku 1544 jim zákon přijatý parlamentem vrátil nástupnické právo na anglický trůn (v pořadí po princi Eduardovi) i když na ně bylo stálo pohlíženo jako na Jindřichovy nelegitimní potomky.

Jindřichova kturost a tyranství se s tím, jak stárnul a jeho zdraví se zhoršovalo, stupňovala. Vlna politických poprav byla zahájena Edmundem de la Polem vévodou ze Suffolku, roku 1513 skočila Jindřichem Howardem, vévodou ze Surrey roku 1547. Podle Holinsheda počet poprav za Jindřichovy vlády dosáhl počtu 72 000 (některé prameny uvádějí i vyšší číslo).

Jindřich zemřel 28. ledna 1547 a byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor vedle své ženy Jany Seymourové. Jeho nástupcem se stal jeho devítiletý syn Eduard a jeho protektorem se stal Eduard Seymour.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz